Čtete na obalu ovocného smoothie slova jako passionfruit nebo dragonfruit, a nemáte nejmenší ponětí, co znamenají? A slyšeli jste už o neobyčejně chutném ovoci, které páchne jako mrtvá krysa? Tropické ovoce umí být pěkně tajuplné, společně ale jeho tajemství odhalíme.
Pitaya
Možná ji znáte jako pitahayu nebo dragonfruit (dračí ovoce). Jinak se jí říká také strawberry pear (jahodová hruška) a její žluté či bílé květy jsou nazývány královny noci nebo měsíční květy. Všechny tyto názvy v nás vzbuzují představu něčeho neobvyklého, a není se čemu divit, tento tropický plod vypadá jako z toho nejfantastičtějšího snu. Oválné plody obklopené sytě růžovou až fialovou slupkou se světle zelenými trojrohými šupinami v sobě ukrývají měkkou bílou dužninu s drobnými černými semínky. Tomuto popisu ale odpovídá jen jeden ze tří druhů pitahayi, Hylocereus undatus. Naproti tomu Hylocereus polyrhizus má rudou dužninu s černými semínky a Selenicerus megalanthus zase žlutou slupku a bílou dužninu. Tyto dva druhy jsou ale špatně k sehnání, a tak na ně narazíte spíše jen ve specializovaných prodejnách.
Dragonfruit je plodem kaktusu, který se dnes pěstuje ve Střední a Jižní Americe, Jihovýchodní Asii a překvapivě také v Izraeli. Domovinou jim je nicméně Latinská Amerika, jejíž domorodé obyvatelstvo tento plod s oblibou vyhledávalo. Pitaya má šťavnatou dužninu, která chutná jako směs angreštů a melounů, plody mohou dosahovat délky až 20 cm. Při nákupu vybírejte pevné a neomačkané plody, doma je uchovávejte na chladném a suchém místě mimo přímé sluneční záření až do dosažení zralosti. Tu poznáte snadno, zralá pitahaya má šupiny žluté. Ovoce se jí bez slupky, kterou je ale snadné odstranit – vršek plodu odřízneme a slupku stáhneme směrem dolů, dužnina se vyloupne. Pokud plánujete pitahayu podávat hostů, a chcete tedy o něco efektnější vzhled, rozkrojte plod vertikálně na dvě poloviny a servírujte. Každý z hostů si potom může dužninu ze slupky vydlabat lžicí. Dragonfruit je osvěžující a vhodný k přímé konzumaci, ale hodí se také k přípravě a dozdobení koktejlů, sorbetů a různých dezertů.
Mučenka
Že máte mučenku na zahradě nebo doma za oknem? To je možné, jedná se totiž o rod zahrnující přes pět set druhů, z nichž některé se u nás pěstují jako okrasné. Jiné se pěstují pro své plody, které často známe jako marakuju nebo granadillu. Tyto mučenky jsou až patnáctimetrové stálezelené dřevnatící liány, vyskytující se zejména ve Střední a Jižní Americe. Mučenky mají nádherné květy, které evropským kolonizátorům připomínaly umučení Krista – čnělky vypadají jako hřeby, prašníky jako kladiva a roztřepené okraje trnovou korunu. Právě díky této podobnosti získala mučenka svůj český, latinský (Passiflora) i anglický (passionfruit) název. Passio je totiž latinsky utrpení.
V obchodech se setkáte nejčastěji s temně fialovými kulatými, až deseticentimetrovými plody, existuje ale i druh mučenky s plody žlutými a o dost většími (jako grapefruit). Po rozkrojení objevíme pod slupkou bílou vrstvu, která sice sama není vhodná ke konzumaci, ale přidržuje lahodnou oranžovou nebo žlutooranžovou dřeň se semínky. Ke konzumaci se hodí sladké zralé plody, které ale mohou vypadat trochu nevábně. Slupka totiž musí být mírně svraštělá, zvrásněná, nedrží dokonalý tvar koule. Naproti tomu pěkné kulaté plody s lesklou a hladkou slupkou jsou ještě nedozrálé, a je tedy třeba je nechat po nákupu ještě několik dní při pokojové teplotě dojít. Slupku ani bílou vrstvu hned pod ní nejíme, jen oranžovou dřeň se semínky. Snadno je po rozkrojení plodu vydlabeme lžičkou.
Marakuju je možné jíst samotnou, široké uplatnění ale nalezne při přípravě dezertů a ovocných freshů. Vyzkoušet můžete například pavlovu s mučenkou nebo tropickou zmrzlinu s tímto skvělým ovocem.
Durian
Durianu jsou připisována hned tři nej – údajně je to největší, nejchutnější a zároveň nejvíce zapáchající ovoce na světě. Jeho aroma bývá přirovnáváno k přezrálému sýru, shnilé cibuli, kanálu i pošlé kryse. Kvůli silnému zápachu je v Asii, kde se pěstuje, dokonce zakázáno převážet ho taxíkem a brát ho na hotelový pokoj. Je tedy patrné, že durian je ovocem pro odvážné. Když ale překonáte odpor, pocítíte lahodnou chuť, kombinaci banánu, mandlí, jahod a vanilky. Kdo durian někdy ochutnal, nedá na něj dopustit.
Durian je rod tropických stromů pocházejících z Malajsie. Dnes se devět druhů, které plodí jedlé ovoce, pěstuje i jinde v Asii, například v Thajsku a Indonésii. Do světa se vyváží plody durianu cibetkového, kvůli zápachu se ale v našich supermarketech zpravidla nevyskytují. Plody jsou oválné, velké až třicet centimetrů, chráněné silnou ostnatou slupkou zelené až žluté barvy. Pod slupkou „vypolstrovanou“ bílou hmotou je žlutozelená masitá dužnina, v ní se schovává několik (dvě až šest) světle hnědých semen. Dužnina se může jíst syrová, semena jsou jedlá po tepelné úpravě (vaření, smažení, pražení).
Dovnitř durianu se dostanete tak, že ve slupce naleznete měkčí místo, do něj zapíchnete nůž a provedete vertikální řez plodem. Ten poté rozevřete a vyloupnete žlutou dužninu.
