Již před několika lety se vědcům podařilo uměle vypěstovat hovězí burger (jeho veřejná ochutnávka se konala 5. srpna 2013 v Londýně). Od té doby se technologie výroby umělého masa zdokonaluje, objevilo se již několik firem, které se chtějí na jeho výrobě podílet, a již za tři nebo čtyři roky si prý bude každý Evropan moci dopřát steak z masa, které nevyrostlo na živém tvorovi, nýbrž „ve zkumavce“.
Jak výroba umělého masa probíhá
Živému zvířeti se bezbolestně odebere několik kmenových buněk (jde o podobný zákrok jako odběr krve), které se poté v laboratorních podmínkách za přísunu živin nechají růst a dělit tak, jako by se tomu dělo na živočichovi, z něhož buňky pocházejí. Zanedlouho tak vyroste svalová tkáň, která se jen nepatrně liší od skutečného masa. Hlavním rozdílem je, že maso vyprodukované „in vitro“ je tvořeno skutečně jen svalovými vlákny, neobsahuje tedy žádný tuk. Takže, jak se zdá, nic pro milovníky bůčku. Tedy alespoň prozatím.
Výhody laboratorně vyráběného masa
Maso ze zkumavky má oproti skutečnému masu hned několik výhod. Již jsme naznačili etické hledisko masa „in vitro“, které možná přesvědčí i vegetariány a vegany. Kvůli takovému masu totiž nebudeme muset zabíjet tisíce zvířat, z nichž některé části vůbec nevyužijeme. Pokud budeme maso vyrábět uměle, ochráníme tím živé tvory před krátkým životem v nepřijatelných podmínkách. Plusem je také to, že umělé maso nebude obsahovat žádná antibiotika a jiné chemické látky, kterými jsou živá zvířata krmena.
Existují i čistě ekonomické důvody, proč přestoupit na uměle pěstované maso. Zatímco hospodářská zvířata využívají energii získanou z krmiva (na jejich výkrm jde mimochodem celá třetina světové produkce obilnin) nejen k výstavbě svalové hmoty, ale také k důležitým tělesným pochodům, maso ve zkumavce veškeré živiny využije ke svému množení a zvětšování. Kromě toho bude laboratorní výroba masa podle odhadů vyžadovat až o 99% méně půdy, o 90% méně vody a emise skleníkových plynů se sníží až o 96%.
Již za pár let
Momentálně je výroba umělého masa ještě poměrně složitá a nákladná, ale firmy, které se rozhodly takové maso produkovat, ohlašují jeho příchod na evropský trh do pěti let. Nejdříve bude k dostání v restauracích, později prý bude běžně k dostání v obchodech s potravinami. Zprvu nejspíše vedle klasického, „pravého“ masa, časem možná jako jediná možnost.
Podle zástupců firem, které chtějí maso ze zkumavky vyrábět, jde nyní spíše než o vědeckou práci (i když samozřejmě bude nutné maso ještě zdokonalit) o zajištění výrobních prostředků a přesvědčení veřejnosti.
Co na to veřejnost?
Ačkoliv nesporné výhody mluví pro zavedení umělého masa do oběhu, najde se i řada jeho odpůrců. Představa sterilního kusu tkáně, který vyrostl v Petriho misce, u široké veřejnosti nevyvolává přílišné nadšení. Spíše vzbuzuje odpor a vyvolává přesvědčení, že něco takovému musí nutně chutnat naprosto ohavně. Jak může laboratorní maso chutnat jako skutečné maso? O tom, zda je chuť masa „in vitro“ opravdová, se nejspíše bude muset každý sám přesvědčit.
Na druhou stranu se ale najdou i jedinci, kteří takovýto nový způsob živočišné výroby radostně vítají. Jsou to především ochránci zvířat, kteří v umělém masu vidí šanci zachránit tisíce a miliony hospodářských zvířat před jejich neblahým osudem. Kladně se k věci staví také ekologové, kteří doufají, že maso ze zkumavky pomůže snížit produkci metanu a zastavit tak globální oteplování.
Co si o laboratorním pěstování masa myslíte Vy? Má podle Vás smysl, nebo se Vám hnusí? Vyjádřete svůj názor v komentářích.
Lenka Ambrožová
