O Reine Sammutové se říká, že je královnou provensálské kuchyně. Nejraději totiž vaří středomořské speciality, na které se zaměřuje ve své restauraci na jihu Francie. Při vaření se neobejde bez kvalitního olivového oleje, veškeré suroviny si pečlivě vybírá, včetně soli a pepře, a nikdy nenakupuje ve velkoobchodech. Nepoužívá kečup, a pokud ano, tak si ho vyrobí sama. I díky tomu získal její podnik, ve kterém už 40 let pracuje spolu s manželem, v roce 1995 michelinskou hvězdu.
„Nabízíme středomořskou kuchyni, která je nyní hodně vyhledávaná a naše restaurace je taky velmi dobře situována. Můžu říct, že má takovou příchuť ráje, nebo téměř ráje,“ popisuje Sammutová. Na vaření jí přitom nejvíc baví zkoušet a hledat nové nápady, ráda v kuchyni experimentuje a osvědčené recepty upravuje po svém. Zároveň se soustředí na výsledný efekt, jídlo na talíři je podle ní uměleckým dílem.
Než se z ní stala proslulá šéfkuchařka, musela však ujít dlouhou cestu. K vaření se dostala tak trochu oklikou - v roce 1974, kdy se seznámila se svým budoucím mužem Guyem Sammutem. „V osmnácti letech jsem začala studovat medicínu, ale pak jsem potkala jednoho krásného, vysokého, mladého chlapce a šla jsem za ním. A takhle jsem se vlastně dostala k vaření,“ stručně popsala svou životní cestu. Jak ale podotkla, vaření je podle ní také způsob, jak léčit lidi.
Guyova matka byla totiž kuchařkou a v té době otevírala restauraci. Reine Sammutová, která nikdy nechodila do žádných kuchařských kurzů, jí ze začátku jen pomáhala, záhy však vaření zcela propadla. První jídlo, které připravila, byly ravioli se svatojakubskými mušlemi a šafránem. A díky působení v podniku její tchýně získala nejen potřebné znalosti a zkušenosti, ale i životní lásku. „Byl to nejlepší způsob, jak svést mého manžela,“ dodala s úsměvem.
Přípravě pokrmů se věnuje každý den také doma, i když je to podle jejích slov spíše jednoduchá kuchyně ve stylu co dům dá. „Vařím z toho, co doma najdu. Takže jdu do spíže, do ledničky nebo do zahrady a podívám se, co tam je.“ Rozhodně ale nepohrdne tím, když naopak někdo uvaří něco jí.
Dříve se prý o své zkušenosti nerada dělila, bylo pro ni těžké předávat dál něco, co se právě naučila. Dnes už s tím ale problém nemá a pořádá kurzy vaření. To byl také jeden z důvodů, proč přijela do Prahy. „V průběhu školení se snažím o jednoduché recepty z provensálské kuchyně, tedy z produktů, které se nacházejí u nás na jihu, jako je například lilek, parmice, cuketa anebo jahody,“ vysvětlila Sammutová. Naše hlavní město jí prý učarovalo, proto přijela už po druhé. Zato česká kuchyně na ni zatím moc nezapůsobila. Při minulé návštěvě ochutnala knedlíky, byly na ni ale moc těžké.
Kromě toho v restauraci AvantGarde připravovala degustační menu o šesti chodech párované s víny – Menu de Reine Sammut. Hosté tak mohli ochutnat třeba pečená foie gras s konfitem z červené řepy, malou parmici v papilotě, plněnou tapenádou, se zeleným chřestem, olivami, taggiasche a citrónovým vinaigrettem nebo vlažné jahody se zeleným pepřem, podávané s bazalkovou zmrzlinou.
A co by chtěla v životě ještě dokázat? „Jsem si jistá, že tento život mi určitě nebude stačit, abych zvládla všechno, co bych chtěla. Například bych si ještě chtěla natočit film a chtěla bych při tom vařit pro celý štáb. Ale víc vám neprozradím, je toho strašně moc,“ usmívá se michelinská kuchařka Reine Sammutová.
