Je dobré při výběru nového kuchyňského vybavení myslet nejen na velikost a vzhled, ale také použitý materiál. O různé materiály je totiž třeba pečovat různým způsobem, existují materiály, které dlouho vydrží i při minimu péče, ale také takové, které velice pěkně vypadají, ale vyžadují pravidelnou péči, která zabere nějaký čas. Z toho také vyplývá, že co platí pro keramické nože, to nemusí nutně platit pro nerezové, a péčí, která je vhodná pro měděnou pánev, byste pánev litinovou zrovna neuctili. Jak se starat o jednotlivé typy kuchyňského náčiní z různých materiálů se dozvíte níže.
Nože
Nože se v dnešní době vyrábí především nerezové a keramické. Setkat se můžete i s obyčejnými nožíky z tenkého plechu, doporučujeme vám však raději zainvestovat do kvalitnějšího nože, nejlépe celé sady nožů. Tam totiž najdete různé typy nožů – nože na maso, vykosťovací nože, nože na zeleninu, nože na pečivo, plátkovací nože… Ačkoli existují i univerzální nože, na některé suroviny se opravdu vyplatí používat nože, které jsou pro ně uzpůsobeny. Jednak si ušetříte práci, protože vám to půjde lépe a rychleji, a také ušetříte samotné nože, při použití špatného nože ho totiž můžete ztupit nebo dokonce zlomit.
Nerezové nože jsou výhodné, protože z nerezu lze vyrobit rozličné nože pro všechny účely. Jedná se o velmi kvalitní a pevný materiál, který jen tak nezlomíte. Problémem však je, že nerezové nože se přirozeně tupí, s každým použitím se nůž mírně ztupí. Pokud ho používáte nevhodně, tupí se samozřejmě ještě více, pokud však s nožem zacházíte rozumně, proti ztupení vám stačí před každým použitím párkrát přejet nožem po ocílce. Jestli už máte nože tupé, použijte k jejich naostření kámen k broušení nožů nebo ještě lépe zaneste své nože k odborníkovi, který je naostří profesionálním způsobem. Ačkoliv většina z nás myje nerezové nože v myčce nádobí, není to příliš vhodné, stejně jako při namočení nožů do vody jim hrozí, že se ztupí. Nejlepším způsobem, jak umýt nerezový nůž, je omýt ho houbičkou s prostředkem na mytí nádobí, opláchnout a osušit. Co se týče skladování nerezových nožů, určitě se vyplatí investovat do stojanu na nože. Rozhodně není vhodné uchovávat nože volně v šuplících, opět hrozí ztupení.
Keramické nože jsou vhodné ke krájení zeleniny, sýra, uzenin a libového masa. Nikdy se jimi nesnažte překrojit kosti, použít je k rozlousknutí ořechů, otevření konzervy a podobným věcem. Tento materiál je neobyčejně křehký a náchylný ke zlomení, proto ho doporučujeme používat opravdu jen na měkké potraviny. Stejně tak je velmi nevhodné používat keramický nůž jako sekáček, rychlé údery do krájecího prkénka by mohly nůž poškodit. Může se zdát, že keramický nůž má samé nevýhody, ale pyšní se také jedním velkým plusem – netupí se, a tudíž nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Keramické nože doma nebrousíme, pokud je třeba je naostřit, zaneseme je ke specialistovi, většinou to však není potřeba. Nůž s keramickým povrchem vydrží ostrý velmi dlouho. Co se týče mytí, rozhodně není vhodný do myčky nádobí. Namísto toho nůž omyjte houbičkou s mycím prostředkem a opláchněte vlažnou vodou. Čím dříve od použití nože ho omyjete, tím lepší, zbytky potravin vám na něm nenaschnou a lze umýt velmi snadno.
Krájecí prkénka
K nožům neodmyslitelně patří také krájecí desky. Někdo upřednostňuje plastové, jiní jsou věrní dřevu. Oba materiály mají své výhody i nevýhody a o oba je třeba pečovat.
Plastová krájecí prkénka nejsou tolik odolná a trvanlivá jako dřevěná, zase jsou ale méně náročná na údržbu. Omývají se teplou vodou a houbičkou napuštěnou mycím prostředkem, některá jsou dokonce vhodná i k mytí v myčce nádobí. Plastová prkénka je dobré skladovat na výšku.
Dřevěná prkénka vyžadují více pozornosti než plastová, je třeba je mýt teplou vodou a šetrným, nejlépe přírodním mycím prostředkem. Kromě toho je nutné zhruba každých osm týdnů ošetřit dřevo olejem – zahřátý minerální olej naneseme na čistý hadřík, vetřeme ho do celého povrchu prkénka a po půlhodině olej, který se nevsákl, otřeme papírovou utěrkou. Dřevo je porézní materiál náchylný k napadení bakteriemi, proto je nesmírně důležité pravidelně dřevěná prkénka ošetřovat olejem a umývat je ihned po použití, než se stihnou bakterie rozmnožit. Po omytí není na škodu potřít prkénko citronovou šťávou, která má antibakteriální účinky.
Pánve
Kuchyňské pánve se vyrábí z celé řady materiálů, nejčastěji se setkáte s teflonovými, keramickými a nerezovými. Protože má každý materiál jiné vlastnosti, a je tedy vhodný k jiným účelům, doporučujeme mít doma alespoň dva typy pánví – nerezové, měděné nebo litinové jsou vhodné ke smažení a k přípravě nejrůznějších směsí, teflonové a keramické se zase díky svému nepřilnavému povrchu hodí k rychlému restování. Pro všechny pánve (snad jen kromě nerezových) platí, že nejsou určeny k mytí v myčce nádobí, proto je myjte zásadně ručně.
Keramické pánve jsou velmi oblíbené, protože vyžadují jen minimum péče. Výrobci zpravidla uvádějí, že k opékání na tomto typu pánví není třeba použít žádný tuk, protože jsou vybaveny nepřilnavou keramickou vrstvou. Je jen na vás, zda se tím budete řídit a opravdu nepoužijete ani kapku oleje, nebo jestli na ní přece jen trochu tuku rozehřejete. Každopádně po použití pánve, pokud není extrémně špinavá, z ní stačí vylít přebytečný tuk nebo vypečenou šťávu a otřít pánev čistým papírovým ubrouskem nebo kuchyňskou utěrkou. Pokud je pánev více znečištěna, omyjeme ji vlažnou vodou a mycím prostředkem. Nikdy k odstranění nečistot nepoužíváme drátěnku, písek nebo jiné hrubé a ostré předměty, které by narušily keramickou vrstvu a pánev tak nenávratně zničily.
Pro teflonové pánve platí podobná pravidla jako pro keramické, jen je potřeba je umýt vodou a mycím prostředkem vždy, ne jen v případě většího znečištění. Ani na teflonovou pánev nikdy neberte drátěnku, nebo si pánev zničíte.
Nerezové pánve jsou oblíbené pro svou dlouhověkost a relativně rychlý přenos tepla, nelze však počítat s tím, že se k jejich stěnám nic nepřipeče. Nerezová pánev nemá žádnou nepřilnavou vrstvu, a proto je její údržba náročnější. Pokud se během používání pánve nic nepřipeklo, omyjeme ji vlažnou vodou a prostředkem na mytí nádobí. K umytí nerezové pánve teoreticky můžeme použít drátěnku nebo písek, její funkčnost to neohrozí, po takovémto zásahu však mohou na stěnách pánve zůstat škrábance, což si jistě nikdo z nás nepřeje, zvlášť pokud za sadu nerezového nádobí zaplatíte nemalé peníze. Často se stane, že se v nerezové pánvi něco připálí a nejde to dolů. V takovém případě se rozhodně nevyplatí nádobí drhnout, využijeme raději jiné prostředky. Pro odstranění zbytků jídla napusťte do pánve vodu a přidejte prostředek na mytí nádobí, nechte hodinu stát a poté se pokuste pánev omýt. Pokud to stále moc dobře nejde, přiveďte vodu v pánvi k varu a ihned odstavte, nyní by již mělo být odstranění zbytků snadné. V případě, že je v pánvi něco připáleného, napusťte ji vodou, přidejte na osminky nakrájené citrony (na jednu pánev použijte dva až tři citrony) a přiveďte k varu. Vařte tak dlouho, dokud se připáleniny samy neoddělí od stěn a dna pánve.
Hrnce
Hrnce jsou důležitou součástí každé kuchyně, zároveň bývají tím typem nádobí, který se nejhůře myje a také skladuje. Pokud máte málo místa, nejspíše pro vás bude nejvhodnější mít v sobě naskládaných několik hrnců a pokličky uchovávat na jiném místě, nejlépe v šuplíku nebo ve speciálním stojanu. Kdo má v kuchyňských skříňkách dostatek místa, může v nich mít hrnce každý zvlášť rovnou i přiklopený pokličkou, takže nebude tápat, která poklička patří na který hrnec.
Nerezové hrnce jsou velmi oblíbené a v současnosti asi také nejčastěji používané. Pro jejich údržbu platí stejné zásady jako pro nerezové pánve zmíněné výše. K nerezovým hrncům se většinou prodávají skleněné pokličky, které nebývají často zašpiněny, a tak je stačí pouze otřít houbičkou s mycím prostředkem a opláchnout vodou. Pokud z estetických důvodů nechcete, aby na nich zůstaly vlákna z utěrky, nechte je ve svislé pozici oschnout (tedy ideálně v odkapávači na nádobí).
Smaltované hrnce používaly naše babičky a dnes se jejich trend zase vrací, protože je možno je vyrábět s originálními dekory. Nevýhodou smaltovaného nádobí je pomalejší přenos tepla a větší náchylnost k připálení, tedy náročnější údržba. Když se vám k povrchu hrnce něco připeče, nesahejte automaticky po tekutém písku nebo drátěnce, je totiž třeba, aby smalt zůstal neporušený, a takové ostré předměty by ho mohly poškrábat. Raději nechte smaltované hrnce dostatečně dlouho odmočit nebo využijte trik s citronem, který uvádíme výše v odstavci o nerezových pánvích. Některé výrobky ze smaltu jsou vhodné i do myčky nádobí (o vhodnosti konkrétního hrnce informuje jeho výrobce), ale jen tehdy, pokud není jejich povrch poškrábaný nebo se smalt neodlupuje. K odlupování smaltu může dojít například pod vlivem prudkého ochlazení rozehřátého hrnce.
Lenka Ambrožová
