Humr
Humr se pokládá za nejušlechtilejšího mořského raka. Tvarem se podobá – až na to, že má nestejně silná klepeta – našim velkým rakům. Dosahuje však průměrné délky 20 – 30 cm a váhy 50 – 75 dkg. Ve vzácných případech se vyskytují i velcí humři, kteří váží až 8 kg.
Vývin humrů je velmi pomalý a za zmínku stojí, že humr může dosáhnout stáří až přes 100 let. Nejchutnější maso má od května do konce října a neváží-li více než ¾ kg. Těžší kusy mají hrubovláknité maso, které nemá tak jemnou chuť. Humr žije na skalnatých mořských březích, a to zejména ve Švédsku, Norsku, Anglii a zvláště u ostrova Helgolandu. Za nejjakostnějšího humra se považuje humr helgolandský. Při nákupu živých humrů musíme dbát hlavně na to, zda jejich krunýře jsou dosti tvrdé. Mají-li měkké krunýře, znamená to, že před krátkou dobou nastala u nich výměna krunýře, v tom případě je jejich maso řídké a vodnaté.
Doprava a uchovávání živých humrů
Do vnitrozemí se dopravují živí humři ponejvíce letadly, a to ve větších koších, vyložených mořskými chaluhami. Humři nesnášejí horko, proto se koše s humry v létě stavějí do velkých beden, na jejichž dně je rozemletý led.
V zajetí se udrží humr na živu nejdéle 6 dnů, a má se ochraňovat takto: Na dno koše nasypeme drobně rozsekaný led, zakryjeme jej vlhkým pytlem, na pytel rozložíme živé humry a navlhčenou utěrkou je zakryjeme. Pamatujeme však nato, že humr během této doby nepřijímá potravu a čím dřív se živý humr uvaří, tím je jeho maso chutnější. Při dopravě i při úschově se mají jejich klepeta, ve kterých mají velkou sílu, drátem svázat, sice se navzájem poraní. Ponoříme-li humra do sladké vody, zakrátko zahyne. Humr, tak jako jiní korýši, musí být před vařením živý, neboť z mrtvého uvařeného humra je maso zdraví velmi škodlivé.
Vaření humra
Nejdříve humra dobře okartáčujeme ve studené vodě. Ve větším hrnci přivedeme vodu s příslušnou přísadou do varu, a když se kokotem vaří, rychle do ní hodíme živého humra hlavou napřed a přidržíme jej chvilku vařečkou pod vodou. Humra vážícího do 1/2 kg vaříme 20 – 25 minut, většího humra až 30 minut. Uvařený humr má krásnou červenou barvu. Humří morek, je ve hřbetní části před ocasovým krunýřem a syrový je zabarven tmavozeleně, vařením však zčervená. Vařený humří morek, který se skládá ze spousty malých kuliček velikosti máku, má velmi dobrou chuť. Používáme ho při úpravě různých omáček, kašovin, ke zdobení jídel apod. Žije-li humr déle než 3 dny v zajetí, stráví tento morek. Při vaření langusty dbáme na to, abychom nepoškodili tykadla.
Langusta
Langusta se liší od humra tím, že má místo klepeta tykadla a velký, silný ocas. Je to větší druh humra se zvlášť velkými tykadly a s dlouhýma nohama, na jejichž koncích jsou drápky. Žije hlavně ve Středozemním moři a v Atlantickém oceánu. Živá langusta má tmavou, fialově zelenou barvu, místy se žlutými skvrnami, a na hřbetě má několik ostnů. Mnohdy dosahuje až 6 kg váhy. Nejchutnější je však do délky 30 cm a do váhy 1 kg. Maso, které je hlavně v silném ocase, je sněhobílé a skoro stejně hodnotné jako maso humří, je však o něco sušší. Při vaření langusty dbáme na to, abychom nepoškodili tykadla.
