Francouzi umí jíst
Základem stravy Francouzů je její pestrost, a ne množství. Večeře má sice několik chodů, ale nikdy od stolu neodejdete s pocitem, že jste se přejedli. V porovnání s ostatními zeměmi Evropy jsou zde totiž porce až poloviční, ale labužničtí Francouzi si jídlo prostě dováží patřičně vychutnávat a tak se večeře protáhne často i na dobu delší než je jedna hodina.
V ledničkách francouzských domácností toho moc nenajdeme. Jsou totiž zvyklí nakupovat každý den čerstvé potraviny a ještě ten den je připravit a zkonzumovat. Francouzská kuchyně je ve svém základu poměrně jednoduchá, a tak je to nepřipraví ani o moc času, navíc je to výhodné i finančně.
Francouzi většinou neobědvají, polední jídlo řeší salátem nebo obloženou bagetou. Hlavním jídlem dne je večeře, a na té si dají vždycky záležet. Vynechat večeři se považuje za téměř společenský prohřešek, ale nikdy se při ní nepřejí.
Maso a zelenina ano, mléko ne
Pro štíhlou linii je důležité složení jídla. Ve Francii je to většinou libové maso a velká porce zeleniny nebo salátů. Vše umí připravit na mnoho velmi chutných způsobů a vše je v takových kombinacích a množství, že se člověk prostě nikdy nepřejí. I když je Francie zemí výborných sýrů, konzumují její obyvatelé mléčné výrobky minimálně. Sýry ze svého jídelníčku samozřejmě nevynechávají, ale jedí je spíše tzv. jen na chuť a často jimi nahrazují sladké deserty. Mléko téměř nepijí, mnohem raději mají silnou dobrou kávu, ke které si případně dají dobrý dort. Večer zakončí lahodným vínem, u kterého opět nechybí kousky vybraných sýrů, doplněné libovou šunkou…
Kalorie se ve Francii nepočítají
Mnozí z nás, především ti, kteří nejsou spokojení se svojí váhou, se naučili neustále propočítávat své jídlo na kalorie, a často je zajímají víc než kvalita stravy. Francouzi kalorie nikdy nepočítají, nejdůležitější jsou pro ně právě kvalita a čerstvost. Na jídlo si navíc vždycky udělají dostatek času, v tom mají prostě svůj styl, z kterého nikdy nesleví. Francouze málokdy uvidíte jíst večeři a dívat se přitom na televizi, nebo jíst někde ve stoje, případně v chůzi. K štíhlým postavám jim pomáhá i zvyk chodit hodně pěšky, případně jezdit na kole, a většina z nich nepoužívá výtah a raději vyšlape schody.
"Tajemství francouzské kuchyně je vlastně poměrně jednoduché. Hodně a zároveň málo různého jídla a dostatek času na něj. Při jídle se musí sedět a jíst se musí tak, abychom využili a zároveň potěšili všechny lidské smysly…"
Zdeněk Urban
